Bez nich zdvořilost jest jen holou směšností. Masamuné praví: "Slušnost stane se lží, překročí-li se vytknuté jí meze". Jeden starý básník překonal svojí radou Polonia: "Buď sám sobě věrný: neodchýlíš-li se v srdci svém od pravdy, budeš náležeti bohům i bez modlitby."
Lež a dvojsmyslnost byly považovány za stejně nízké. Buši věřil, že sociální jeho postavení potřebuje větší zkoušky pravdomluvnosti než postavení kupce nebo rolníka. Buši-no-iči-gon, slovně "Samuraje jedno slovo", čestné slovo Samuraje, stačilo na zaručení pravdivosti. Slovo to mělo takovou platnost, že jím byly smlouvy obyčejně bez písemného dokladu uzavírány a plněny. Psanou smlouvu pokládal Samuraj za nečestnou a pod svojí důstojností. Leckterá hrozná povídka vypravuje o těch, smrtí zaplatili ni-gon, doslovně dvě slova, to jest dvoujazyčnost.
Úcta k pravdomluvnosti byla tak veliká, že nejlepší Samurajové pokládali, oproti většině křesťanů, kteří jednají dle stálých napomínání učitele, aby nepřísahali, přísahu za nečestnou věc. Vím dobře, že na různé bohy nebo na meče své přísahali, ale přísaha ta byla vždy odůvodněna a neklesla nikdy na stupeň pouhého výroku. Abychom slovům svým více důrazu dodali, zpečetili jsme je často vlastní krví. K vysvětlení tohoto zvyku odkazuji čtenáře na Goetheova Fausta. Jeden z mladých amerických spisovatelů jest zodpověděn za tvrzení, že zeptáme-li se Japonce, "co jest lepší, pravdu říci nebo býti zdvořilým," že tento zajisté odpoví: "Nepravdu říci." Dr. Peery9.1 má jen z části pravdu, klade-li mnoho významu na výraz, který "nepravdou" překládá. Slova toho (v Japonštině uso, dle Hepburna lež, faleš, nepravda) užívá se na označení všeho, co není pravdou (makoto) nebo skutečností (hontó). Lowell vypráví, že Wordsworth pravdu od skutečnosti rozeznati nemohl, a v tom vede se obyčejnému Japonci stejně jako Wordsworthovi. Zeptejme se Japonce nebo Evropana s trochou vzdělání, má-li někoho rád, nebo bolí-li ho žaludek; nebude se zajisté dlouho rozmýšleti a řekne "mám vás velmi rád" nebo "díky, jest mi zcela dobře". Pravdu zdvořilosti obětovati bylo by "prázdnou formou" (kyo-rei) a bylo by pokládáno za "klamání krásnými slovy."
Doznávám, že mluvím o pravdě v idei Bušidy; a udělám dobře, věnuji-li několik slov správnosti našich obchodníků, o nichž jsem četl mnoho žalob v cizích knihách a časopisech. Volná morálka byla vskutku nejhorší skvrnou našeho národa, ale dříve než budeme celý národ proto hanobiti nebo zavrhovati, musíme vše klidně studovati a budeme zajisté odměněni útěchou pro budoucnost.
Žádné z větších povolání nebylo od vojenské dráhy životní tak vzdáleno jako obchod. Obchodník byl v nejnižší třídě -- rytíř, rolník, řemeslník a kupec. Samuraj čerpal příjmy své ze země samé a mohl, přál-li si toho, býti také rolníkem. Ale kupecký pult a rozpočty byly v nevážnosti. Známe důmyslnost tohoto zařízení. Montesquieu vysvětlil, že vyhoštění šlechty z obchodu bylo podivuhodnou sociální politikou, poněvadž zabránilo hromadění se moci a bohatství v jedněch rukách. Rozluka mezi mocí a bohatstvím udržovala rozdělení tohoto na stejném stupni. Professor Drill, autor knihy Roman Society in the Last Century of the Western Empire ukázal nám znova, že příčinou pádu císařství Římského bylo povolení, jež umožňovalo šlechtě zúčastniti se obchodu a způsobilo, že minorita senátorských rodin strhla na sebe moc a bohatství jako monopol.
Proto nemohl se obchod ve feudálním Japonsku tak vyvinouti jako za volných podmínek. Hanba, která na obchodu lpěla, přivedla v povolání toto jen osoby, jimž málo záleželo na dobré pověsti. Přísloví: "Řekni někomu, že jest zloděj, a zajisté bude krásti!", vypálilo znamení hany na čelo tohoto povolání, a lidé provozující je, přizpůsobili morálku svoji onomu přísloví. Není snad nutno připomínati, že žádný obchod nemůže býti veden bez morálního kodexu. Naši obchodníci feudální periody měli mezi sebou základní obchodní zařízení, jako noclehárny, banky, bursu, pojišťovny atd., bez nichž by byl nemohl obchod vzkvétati. Ale vůči okolí byli uzavřeni, lpíce až přespříliš na svém povolání.
Takový byl stav věcí, když země naše byla otevřena cizímu obchodu. Nesvědomití a dobrodružní lidé hrnuli se do přístavů, zatím co čestné obchodní domy, oproti opětovným žádostem úřadů, se zdráhaly zřizovati pobočky. Byl Bušido tak sláb, že nemohl čeliti proudu nepoctivého obchodu? Pozorujme!
Všichni, kdož znají naše dějiny, budou se pamatovati, že několik roků po otevření přístavů našich cizincům feudalismus byl odklizen, a že když tím byla léna Samurajům vzata a dluhopisy nahražena, dostali tito povolení provozovati obchod. Tážeme se: "Proč nepřenesli svoji vychválenou pravdivost do svých nových obchodních styků a nezahojili tak staré rány?" Ti, kdož měli oči a viděli, nemohli dosti plakati, a ti kdož srdce měli a cítili, nemohli dosti soustrasti projevovati nad osudem tak mnohého šlechetného Samuraje, který na poli obchodu a průmyslu úplně mu neznámém pomalu ale jistě se ztroskotával, poněvadž nebyl dosti chytrý, aby mohl čeliti svým lstivým plebejským sokům. Víme, že 80 procent obchodních domů v obchodně známé Americe klesne úpadkem! Můžeme se potom diviti, že snad toliko jeden ze sta Samurajů měl úspěch v novém tomto povolání? Nebude dlouho trvati než seznáme, kolik jmění vzalo za své ve snaze učení Bušidy převésti na obchod. A každý Buši poznal záhy, že cesta k bohatství není cestou čestnou. V čem se tedy liší?
Z oněch tří odvětví pravdivostí, které Lecky v dějinách evropské morálky popisuje, totiž: průmyslové, politické a filosofické, chybí Bušidu prvá docela. Druhá nemohla se za feudálních principů s dostatek rozvinouti. Z filosofické, a dle Leckyho z nejvyšší strany, dobyla čestnost vynikajícího místa mezi ctnostmi. Při vší svojí úctě před vysokou spravedlností anglosaské rasy: ptám-li se po nynějším základě přísloví: "S poctivovostí nejdál dojdeš.", dostávám vždy v odpověď, že se vyplácí býti poctivý. Není tedy tato ctnost svojí vlastní odměnou? Dbáme-li jí jen proto, že vynáší více peněz, pak jest se nám obávati, že se Bušido kloní více ku lži.
I když Bušido takové učení zavrhuje, přece není zkušeného obchodníka, aby ho rád nepřijal. Lecky zcela správně poznamenává, že pravdivost děkuje za vzrůst svůj hlavně obchodu a průmyslu, jinými slovy, že jest vychovankou industrie. Bez této matky byla by pravdivost jen sirotkem modré krve a jen nejvýše vzdělaný duch mohl by ji přijati a pěstovati. A takových duchů bylo mnoho mezi Samuraji; ale nedostávalo se demokratické ošetřovatelky, která by měla na zřeteli užitek, a proto nemohlo se drobné dítko to řádně vyvíjeti. Vzkvétá-li průmysl, vzkvete i pravdivost v snadnou a samu sebou užitečnou ctnost. A to poznali i naši kupci v této době. Jinak odporučuji čtenáři dva moderní spisovatele, kteří mají zvláště tu dobrý úsudek9.2. Jest zajímavo poznati v tomto spojení, že láska ku cti a čest sama byla nejlepší zárukou, kterou i obchodní dlužník rukoudáním nabídnouti mohl. Nebylo nic neobyčejného, doložil-li dlužník podávaje ruku: "Nezaplatím-li správně, můžete mne učiniti směšným," anebo: "Nezaplatím-li, budu slyšeti na jméno blázen."
Často jsem přemýšlel, jestli pravdivost měla vyšší motiv než udatnost. My neměli zákona proti křivému svědectví: proto nebyla lež zatracována; byla pouze slabostí, a jako slabost věcí nejnečestnější.