Či zahladila západní civilisace na pochodu naší zemí každou stopu jeho starého učení? Bylo by to smutné, kdyby duše celého národa tak rychle zemřela. Byla by to jen ubohá duše, která by tak lehce podlehla vnějším vlivům. Agregát psychologických elementů, který tvoří národní povahu, jest tak věrný jako nezměnitelný element druhů, jako ploutve ryby, zobák ptáka a zub masožravce. V nedávno vydané knize, která jest plna prázdných tvrzení a lesklých zevšeobecnění, praví Le Bon: "Vynálezy, za něž jsme zavázaní inteligenci, jsou obecným dědictvím lidstva. Vlastnosti nebo chyby povah tvoří výhradní dědictví každého lidu; jsou pevnou skalou, o kterou musí se vlny dlouho tříštiti, než všechny drsnosti odstraní." Jsou to silná slova, a můžeme o nich dlouho přemýšleti, předpokládajíce, že by existovaly vlastnosti a chyby povahy, které by tvořily výhradní dědictví každého národa. Schematisující theorie podobného druhu byly vysloveny dávno před časem, kdy Le Bon svojí knihu vydal, a Theodorem Waitzem a Hugem Murrayem zavrženy. Když jsme studovali různé ctnosti, které Bušido vštěpuje, brali jsme evropské prameny na porovnání a osvětlení a seznali jsme, že žádná ctnost není obecně výhradním dědictvím jen jednoho národa. Pravda jest, že tento argegát mravních vlastností umožňuje zcela jednotný náhled. Agregát tento nazývá Emerson "složeným resultátem, v nějž každá velká síla vstupuje jako díl." A americký filosof místo aby jako Le Bon činil z něj výhradní dědictví rodu anebo národa, jmenuje jej elementem, který spojuje nejmocnější osoby všech zemí; činí jednoho druhému porozumitelným a příjemným; a jest něčím tak určitým, že cítíme hned nedostatek jeho právě tak, jako chybí-li někomu odznak Svobodného Zednářství.
O povaze, kterou Bušido vštípil národu našemu a zvláště Samurajům, nemožno říci, že jest "nezměnitelným elementem druhu", ale o schopnosti její ku životu nemůže býti pochybnosti. Kdyby byl Bušido jen psychickou silou, nebylo by se mohlo tak záhy učiniti konec významu, kterého se od posledních sedmi set roků domohl. Kdyby byl jen dědictvím rozšířen, pak musil by vliv jeho býti nesmírný a dalekosáhlý. Pomysleme jen, že M. Cheysson, francouzský ekonomik, vypočítal, předpokládaje, že by byly tři generace v jednom století, že každý z nás měl by krev nejméně z dvaceti milionů lidí ve svých žilách, z lidu, který žil roku 1000. Nejjednodušší rolník, který "tíhou století shrben" vzdělává svoji půdu má v žilách svých krev staletí a jest tak dobře naším bratrem, jako bratrem "vola".
Bušido jako neviditelná síla pohnul národem i jednotlivci. Bylo jen poctivým přiznáním rasy, když Yyšida Šoyen, jeden z nejslavnějších průkopníků moderního Japonska v předvečer své popravy napsal tyto verše:
Viděl jsem dobře,Jinými slovy Bušido byl a jest podnes oživujícím duchem naší země.
že vše to muselo smrtí skončiti,
a to duch Yamato byl,
jenž mne hnal k tomu,
bych se odvážil k čemukoliv ještě více.18.1
P. Ransome praví, že "jsou nyní tři rozdílná Japonska -- staré, které dosud nevyhynulo, nové, které sotva duševně zrozeno, a přechodní, které právě kritické bolesti porodu prodělává." Jest to v mnohém ohledu správné, zvláště pokud se týče citelných a konkrétních zařízení. Použijeme-li však této věty na feudální ethické pojmy, potřebuje zajisté trochu omezení; neboť Bušido, stvořitel a produkt starého Japonska, jest dosud řidítkem přechodní doby a rozšíří se také na tvůrčí sílu nové éry.
Velcí státníci, kteří vedli naši státní loď orkánem restaurace a smrští národního obrození, byli muži, kteří neznali žádného morálního učení mimo předpisy rytířství. Někteří spisovatelé18.2 pokusili se před nedávnem o důkaz, že křesťanští misionáři přispívají velkým dílem ku zbudování nového Japonska. Ponechávám každému rád čest onu, která mu patří, ale touto ctí sotva mohou bodří misionáři se honositi. Bylo by mnohem správnější, kdyby dle svatého písma dávali jeden druhému přednost než, aby dělali si sami nároky na čest a slávu, která jim rozhodně nepřísluší a pro kterou nemají důvodů. A co mne se týče, myslím, že křesťanští misionáři vykonali a vykonají velké věci pro Japonsko na poli vzdělání a mravní výchovy, ale všechno bude a jest nepřímého způsobu. Působení jejich jest zastřeno až dosud božskou rouškou tajemství. Nikoliv, dosud křesťanští misionáři málo viditelného vykonali pro vznik nového Japonska. Byl to jen Bušido, jednoduchý a čistý, který nás vedl k blahu i bolesti. Otevřme jen biografie stvořitelů moderního Japonska, -- Sakuma, Saigo, Okubo, Kido, nezapomínajíce na muže žijící jako Ito, Okuma, Itagaki, atd., ti jsou vlastními tvůrci právem, jehož jim nelze upříti -- a uznáme, že tito muži jednali výhradně vedeni Bušidem.
Přeměna Japonska jest skutečností, kterou vidí celý svět. U díla tak ohromného rozsahu působily samozřejmě živly velmi různé; ale chceme-li znáti nejdůležitější živel, onen vlastní pramen energie, postačí jmenovati Bušido. Když jsme otevřeli zemi cizincům a cizímu obchodu, když jsme zavedli nejnovější pokrok na všech životních působištích, když jsme počali studovati politiku a vědu západních zemí, nebyla naším vůdčím motivem touha po bohatství a po rozvoji našich fysických pomůcek, tím méně touha po napodobení západních cizích mravů. Ctižádostivost, která nemohla snésti, aby na nás bylo hleděno svrchu, byla nejsilnějším ze všech našich důvodů. Peněžní a obchodní důvody vznikly teprve v pozdějším období processu přetvořovacího.
Vliv Bušidy jest dosud tak zřejmý, že každý může jej najíti. Pohled do japonského života vás o tom přesvědčí. Čtěme Lafcadio Hearna, tohoto nejvýmluvnějšího a nejvěrohodnějšího vykladatele japonského ducha, a nalezneme v činech jeho příklad vlivu Buši-dova. Nesmírná přívětivost našeho lidu, která jest dědictvím po rytířství, jest příliš dobře známa, než abych ji zde znovu uváděl. Fysická vytrvalost, síla a udatnost malého Japonce mohly býti oceněny v čínsko-japonské válce18.3. "Jest některý národ věrnější a vlastenečtější?" tak zněla otázka mnohých po našich vítězstvích. "Nikoliv není," musíme děkovati za hrdou tuto odpověď svým rytířským pravidlům.
Jinak jest nám doznati, že Bušido jest ve vysokém stupni vinen chybami a nedostatky a chybami naší povahy. Naší nedostatečností v hluboké filosofii -- neboť, ač někteří z našich mladých mužů dobyli i mezinárodního jména na poli vědeckém, přece nedosáhl žádný z nich ničeho na poli filosofie, -- která může býti stopována i v zanedbání metafysiky při výchově dle Bušidy. Naše přehnaná citlivost a nedůtklivost jest plodem naší přísné ctižádostivosti, a jsme-li domýšlivi, jak tvrdí o nás někteří cizinci; pak jest i vlastnost tato pathologickým výhonkem cti.
Neviděli jste na svojí cestě Japonskem často mladého muže s neučesaným vlasem a rozedraným šatem, který nesa v ruce dlouhou hůl nebo knihu, i na ulicích tvářil se tak, jakoby mu byl celý svět lhostejný? Jest to šósei (student), pro kterého země jest příliš malá a nebe nedosti vysoké. Má vlastní svoji theorii o nebi a zemi. Bydlí ve vzdušných zámcích a živí se slovy vědy. Jen bída žene ho ku předu, pozemský majetek byl by jeho poutem. Jest strážcem věrnosti a vlastenectví, jest samozvaným strážcem národního učení. Se všemi svými ctnostmi a chybami jest posledním a vymírajícím zbytkem Bušidy.
Ač vliv Bušidy jest tak hluboce zakořeněn a dosud mocný, přece jen jest vliv tento nevědomý, němý. Srdce národa odpovídá, aniž vědělo proč, každému apelu učiněnému na to, co zdědilo.
Táž mravní idea vyslovená nově přeloženým, ale dávno již Bušidem vysloveným názvem, má daleko rozšířené a různé pole působnosti. Odpadlý křesťan, kterého žádná rozmluva knězova nemohla zpět do lůna církve přivésti, byl nucen ku návratu jediným jen upomenutím na věrnost, kterou Pánu přísahal. Slovo "věrnost" oživilo znova dávno již vychladlé vznešené city jeho srdce. -- Bezuzdný zástup mladíků, který, nespokojen jsa s jistým učitelem po delší dobu stávkoval, byl odzbrojen dvěma jednoduchými otázkami, které mu řiditel ústavu dal. "Jest profesor bezvadnou povahou? Jest-li ano, musíte si ho vážiti a ve škole podržeti. Jest-li sláb? Pak není to mužné srážeti padajícího člověka." Vědecká neschopnost profesorova, která byla příčinou nepokojů, zmizela do pozadí po této mravní otázce. Vzbuzením oněch citů Bušidem živených, možno vzbuditi mravní obnovu neočekávané síly.
Příčinu nezdaru práce misionářské jest hledati v tom, že neznají ničeho z našich dějin. "Co záleží nám na pohanských dokladech?" praví někteří z nich a zbavují tím své náboženství chodu myšlení, na kteréž my i otcové naši do staletí jsme uvykli. Vykládají nám, že křesťanství jest novým náboženstvím, ale dle mého zdání jest "starou, velmi starou povídkou", která podána-li ve srozumitelných slovech -- čímž říci chci, že vyjádřena-li domácím slovníkem dle morálního vývoje lidu -- dojde lehce přístupu do jeho srdce, bez rozdílu rasy a národnosti. Křesťanství ve své americké a anglické formě -- které má více anglosaské svévole než čistoty a důstojnosti svého zakladatele, -- jest jen ubohým druhem, který na náš kmen Bušidy štěpují. Či chtějí rozsévači nové víry vytrhnouti celý prastarý kmen i s kořeny, aby mohli potom do rozedrané půdy duší síti nové símě evangelia? Takový heroický postup může býti možný -- v Havajsku, kde (jak se tvrdí) bojovná církev dosáhla úplných úspěchů hromadíc půdu a bohatství, a ničíc původní rasy: takový postup jest nemožný v Japonsku -- ne, jest to postup, který by Kristus nikdy nebyl volil ku založení království svého na zemi.
Ale ať již chyba, které jednotlivci se dopouštějí, jest jakákoliv, přece není žádné pochybnosti, že základní učení náboženství, které nám hlásají, jest mocí, s kterou jest nám počítati vzhledem k budoucnosti Bušidy.