Jeho dny jsou sečteny, nebo alespoň se zdají. Zlověstná znamení jsou na obzoru, hlásající neblahou jeho budoucnost. Ale nejen znamení a hrozné síly pracují, by zničily tuto mocnou budovu staré ctnosti.
Málokteré z historických porovnání může býti soudnější než porovnání starého evropského rytířství s japonským Bušidem, právě jako opakující se historie, která tvrdí, že osud prvého zastihne i druhé. Zvláštních lokálních příčin, které jmenuje St. Palaye, nelze snadno užíti na japonské poměry, ale větší příčiny všeobecné, které ve středověku i po něm pomáhaly rytířství podrýti, přičiňují se o pád Bušidy.
Pozoruhodný rozdíl mezi zkušeností Evropy a Japonska jest tento: když v Evropě bylo rytířství od feudalismu odděleno a církví přijato, oživnulo znova. V Japonsku však nebylo žádné náboženství dosti silno, aby rytířství živilo. Když nebylo více mateřského zřízení, feudalismu, zůstal Bušido sirotkem a bylo mu starati se o sebe sama. Nynější zjemněná organisace vojenská mohla by arciť vzíti Bušido pod ochranu, ale jest zřejmo, že moderní služba vojenská má pro něj hrozně málo místa.
I sám Šintoismus, který Bušido ve svém mládí pěstoval, již zastaral. Šedí učenci staré Číny byli zatlačeni dnešními povýšenci druhu Benthamova a Millova. Pohodlnější morální theorie, které více lichotí šovinistickým tendencím času, a proto jsou pokládány za způsobilé pro denní potřeby, byly teď vynalezeny a do světa hlásány; ale dosud slyšíme pronikavý hlas jejich jenom ve sloupcích novin a tisku vůbec.
Knížectví a moci zdvihají se proti učení rytířství, jak Veblen praví, "již úpadek obřadního zákona, anebo vulganisování života právě mezi průmyslovými třídami stalo se v očích všech útlocitných jednou z hlavních nestvůr moderní civilisace." "Nezdolatelná vlna triumfující demokracie, která netrpí žádnou formu trustu" -- a Bušido byl trustem, zřízeným těmi, kteří pěstovali majetek ducha a vzdělání, stanovíce stupeň a hodnotu mravních vlastností -- ta vlna jest sama dosti mocná, aby mohla strhnouti Bušido do propasti. Nynější společenské moci jsou nepřátelské malému duchu třídy a rytířství jest dle přísné kritiky Freemanovy třídním duchem. Moderní společnost neuznává a nemůže uznávati povinnosti k jisté třídě. Připojme ještě pokroky v poučování lidu, průmyslovém umění a zvycích, v bohatství a městském životě a poznáme lehce, že ani nejpevnější brnění Bušidy ani jeho nejostřejší meč nemohou odvrátiti krisi. Běda rytířským ctnostem, běda hrdosti Samurajů! Mravouka, která za hlaholu trubek a hřmění bubnů slaví vjezd svůj do světa, jest určena ku zkáze "jakou scházejí náčelníci a králové."
Může-li nás historie něčemu učiti, tedy jen tomuto: "Stát, který opírá se o vojenské ctnosti -- ať to jest již město Sparta, nebo císařství Římské -- nemůže na světě věčně obstáti. Ať jest bojovný instinkt muže všeobecný a přirozený, přece netvoří celého muže. Za pudem boje skrývá se božštější instinkt lásky." Seznali jsme, že záhy objasnili to Šintoismus, Mencius a Wan Yang Ming, ale Bušido a ostatní bojovné typy etniky jsou, bezpochyby naléhajícími praktickými otázkami často přetíženy, než aby mohly vniknouti do popředí. Život se v poslední době rozšířil. Ušlechtilejší, hlubší povolání přitahují dnešním dnem naši pozornost. Ač mraky válečné zatemňují kol do kola náš horizont, doufejme, že vzmachy křídel anděla míru je zaženou. Dějiny světa potvrzují proroctví, že "pokorným bude patřiti svět".
Až se společenské podmínky tak změní, že Bušidovi budou nejen protichůdnými, ale i nepřátelskými, pak bude na čase, aby připravil se ku čestnému pohřbu. Ale jest právě tak těžko označiti čas, kdy rytířství zemře jako jest nemožno označiti dobu jeho zrození. Dr. Miller praví, že evropské rytířství bylo zrušeno r. 1559 v době, kdy Jindřich II. Francouzský byl při turnaji usmrcen. U nás byl edikt, který r. 1871. feudalism odstranil, prvním hlasem umíráčku pro Bušido. Edikt, který pět roků potom zapovídal nositi meče, odzváněl staré "nekoupené grácii života, laciné obraně národa, mužným citům a hrdinným podnikům" a oznamoval zrození nové doby "sofistů, ekonomů a kalkulátorů."
Říkalo se, že Japonsko vyhrálo poslední válku s Čínou Remingtonovými puškami a Kruppovými kanóny, řeklo se, že vítězství bylo dílem moderního polního systému, -- ale to jsou jen poloviční pravdy. Nejdokonalejší kanóny, nejrychlopalnější pušky nestřílí samy, moderní systém výchovy nezmění zbabělce v hrdinu. Ne! Bitvy u Yalu, na Korei a v Mandžusku dobyli duchové našich otců, kteří vedli ruce naše a kteří bili v naších srdcích. Tito duchové nejsou mrtvi, duchové našich bojovných předků. Vezměte jen Japonce nejmodernějších ideí a dotkněte se jeho citů, a zajisté že nejstarší Samuraj zjeví se vám v jeho srdci. Chceme-li nové semeno do jeho srdce vložiti, pak pohneme v jeho srdci usazeninou, která po staletí se tam nahromadovala -- jinak řečeno, moderní fraseologie nesahá dále než arithmetické chápání.
Bylo prorokováno -- a proroctví byla událostmi posledního půlstoletí potvrzena -- že mravní soustava feudálního Japonska, i zámky a zbrojnice jeho rozpadnou se v prach a popel a že nová ethika, jako fénix vystoupí z jejich popele, aby řídila nové Japonsko na pokrokové cestě. Ať jest toto nové proroctví žádoucí a možné, přece nesmíme nikdy zapomenouti, že fénix může jen z vlastního popele vzlétnouti a že není tažným ptákem, aniž lítá na křídlech jiných ptáků. "Království boží jest ve vás." Neskutálí se s vrchů jakkoliv vysokých ani nepluje po nejširším moři. Seménka království, jak japonský duch jim rozumí, kvetou v Bušidu. Nyní však dnové jeho mizejí -- škoda jen, že dříve, než jsme jich plně užili. Hledáme na všech stranách jiné prameny sladkosti a světla, síly a útěchy, ale dosud nenalezli jsme ničeho, co by mohlo zaujmouti jeho místo. Utilitaristická a materialistická filosofie užitku a ztráty může dostačiti logikům s polovinou duše. Jediná ethická soustava, která jest dosti silná, aby s utilitarismem a materialismem bojovala, jest křesťanství -- ale to nepozbylo dosud svého cizího nátěru.
Křesťanství a materialism (čítaje v to i utilitarism) -- nebo snad zjednoduší je budoucnost v elementární formy hebraismu a hellenismu? -- rozdělí se o svět. Menší morální soustavy budou se přidávati ku oběma stranám v zájmu svého zachování. Ku které straně však přidá se Bušido? Poněvadž nemá žádného určitého dogmatu nebo pravidel, kterých by mohlo hájiti, může zmizeti jako bytost, jako třešňový květ zemře rád při prvém zavání ranního větérku. Ale úplná zkáza a zapomenutí nebudou nikdy jeho údělem. Kdo může říci, že stoicism zhynul? Mrtev jest, pravda, jako soustava, ale žije dále jako ctnost: energie a životní síla jsou stále cítěny v mnoha proudech života ve filosofii západních národů, v jurisprudenci celého civilisovaného světa. Ano, kdekoliv člověk touží po poznání sama sebe, kdekoliv vlastní duch hledí nad tělem vládnouti, všude vidíme pracovati nesmrtelné učení Zenonovo.
Jako neodvislá ethika může Bušido zaniknouti, ale moc jeho nesejde nikdy se světa; jeho školy válečnictví a občanské cti mohou býti troskotány, ale sláva jeho přežije tyto trosky. Jako jeho symbolický květ, když do všech čtyř světových stran jest rozvát, bude dále člověčenstvu žehnati onou vůní, kterou bude obohacovati život. Po staletích, až přívrženci jeho budou dávno pochováni a jméno jeho dávno zapomenuto, vůně jeho jako s dálných neviditelných kopců budou váti, "daleko přes cesty" -- v krásných slovech quakerského básníka:
Poutník okusí příjemný pocit
z blízkého půvabu. Neví odkud to přichází.
A ve snění přijímá s odkrytým čelem požehnání vzduchu.