Začneme s Buddhismem4.1. Náboženství toto učí klidné důvěře v osud, tichému podřízení se všemu, neodvratnému, stoickému sebevědomí v nebezpečích a bídách, nenávisti k životu a lásce k smrti. Vynikající učitel šermu pravil kdysi k jednomu žáku svému, jenž se vyšinul na výši umění: "Má nauka musí nyní ustoupiti učení Zen". Zen jest Japonské slovo znamenající totéž jako Dhyána, která značí "lidskou práci, jež myšlením překročila hranice slovního vyjádření."4.2
Methodou učení toho jest pozorování a smyslem jeho, pokud rozumím, jest: býti přesvědčen o základním pravidle, jemuž vše, snad i vše absolutní podřízeno jest, a tak sama sebe s absolutnem v soulad přivésti. Tak definováno, stane se učení více než dogmatem sekty, a kdo pochopí absolutno, vzbudí se k "novému nebi a nové zemi."
Čeho Budhismu se nedostávalo, nabízel Šintoismus4.3 v hojnosti. Učení jeho vybízí také k věrnosti vládci; také úctě ku památkám předků a dětské lásce, jaké žádné náboženství neučí; radí arogantní povaze Samuraje jistou pasivitu a trpělivost. V Šintově theorii není místa pro "dědičný hřích". Naopak, Šin-toismus věří ve vrozenou dobrotu a božskou čistotu lidské duše. Každý snad povšimnul si, že na svatých místech Šintů chybí všechna bohoslužebná nářadí. Jednoduché zrcadlo, vyvěšené ve svatyni, tvoří hlavní část celého zařízení. Přítomnost tohoto předmětu jest lehce vysvětlitelná.
Zobrazuje lidské srdce, v němž, když jest čisto a klidno, zrcadlí se obraz božství. Přistoupíme-li k oltáři, spatříme na lesklé ploše zrcadla svůj vlastní obraz -- bohoslužba tato jest stejná jako staré delfické pravidlo: "Poznej sebe sama!" Ale ani v řeckém ani v japonském učení neznamená poznání sebe sama znalost fyzické soustavy těla nebo jeho anatomie: byla to znalost morálních schopností, zkouška mravní povahy naší. Dle Momsena, který porovnává Řeky a Římany, byla modlitba Řeků, kteří očí svých při pobožnosti k nebi obraceli modlitbou pozorující a modlitba Římanů, kteří hlavy své v šat halili, modlitbou myslící. Podobně jako náboženství římské pozvedlo více naše národní myšlení než mravní sebevědomí jednotlivců do popředí. Kultus přírody učil nás milovati z celé duše naši zem a úcta předků přenášejíc se z generace na generaci, povznesla císařskou rodinu naši za hlavu národa. Nám jest země tato něčím více než prostou hlínou nebo prstí, z níž lze kovy dolovati anebo plody vypěstovati, jest svatou schránkou našich Bohů, duší našich otců. Nám jest císař více než vrchním policejním sluhou pravostátu, nebo než ochráncem kulturního státu, jest nám zosobněným zástupcem nebes na zemi, která v osobě jeho spojují všechnu moc a milosrdenství.
Učení Šintoismu uzavírají dva nejvýraznější rysy duševního života našeho národa: "Lásku k vlasti a věrnost". Pravdivě praví Arthur May Knapp: "V hebrejské literatuře jest často velmi nesnadno rozeznati, mluví-li pisatel o bohu nebo státu, o nebi nebo Jerusalemu, o messiáši nebo národu."4.4 Podobnou směs nalezneme i v seznamu jmen svojí národní víry. Mluvím o směsi, poněvadž tato spousta slov zdá se býti logickému rozumu směsí. Jest to vývoj národních instinktů a citů rasy a nemá snahy po systematické theorii nebo racionální theologii. Toto náboženství, lépe řečeno: tyto city rasové, ku kterým náboženství toto povzbuzuje, pronikly Bušidu zcela oddaností vládci a láskou k vlasti; a Buši jednali spíše puzeni instinktem než nabádáni naukami.
Pro ethické zásady byly nauky Konfuciovy4.5 nejplodnějšími prameny Bušidy. Jeho výklady pěti morálních vztahů mezi pánem a sluhou, panujícím a opanovaným, otcem a synem, manželkou a manželem, starším a mladším bratrem i přítelem a přítelem byly jen potvrzením toho, co instinkt lidu dávno poznal, dříve než byly Konfuciovy spisy z Číny přivezeny. Tichá, vlídná a příjemná povaha jeho politicko-ethických předpisů byla pro Samuraje, vládnoucí to třídu, výtečně způsobilou. Jeho aristokratický a konservativní tón shodoval se se vším, co tito bojovní státníci potřebovali.
Vedle Konfucia měl veliký vliv na Bušido Mencius. Jeho sílyplné a často zcela demokratické nauky vábily zvláště sympatické povahy, a jsouce pokládány za nebezpečné stávajícímu sociálnímu pořádku a za převratu schopné, byly dlouhou dobu pod censurou. Ale slova mistra tohoto nalezla stálou ozvěnu v srdcích Samurajů.
Spisy Konfuciovy a Menciovy4.6 byly hlavní učbou pro mládež a ve velké vážnosti u starých. Ale pouhá znalost spisů obou těchto učenců byla málo ceněna. Známé přísloví směje se tomu, jenž jen intelektuelně Konfucia zná, jako muži stále pilnému, který Analekty (učení Konfuciovo) nezná. Typický Samuraj nazývá vědeckého učence hlupcem čpícím knihou. Jiný přirovnává vědění s nepříjemně páchnoucí zeleninou, která stále a stále musí býti převářena, než se stane k požití schopnou. Člověk, který málo četl, čpí pedanterií, člověk, který četl více, čpí více; oba jsou stejně nepříjemní. Pisatel míní tím, že znalost jest jen tehdy pravou, když pronikne rozum učícího se a v povaze jeho se zrcadlí. Intelektuální specialista považován byl za stroj, za rozum podřízený ethickým pocitům. Člověk a vesmír byly uznávány za stejně ethické. Bušido nemohl přijmouti úsudek Buxleye, dle něhož kosmické zdokonalování a plození jest nemorální.
Bušido nepovažoval znalost samu o sobě za mnoho. Znalost nebyla konečným cílem, nýbrž jen prostředkem k dosažení moudrosti. Kdo ji pokládal za konečný cíl, ceněn nebyl více než stroj, který dle přání básně nebo nauky odříkává. Věda byla ztotožněna s praktickým použitím jí v životě, a tato sokratická nauka nalezla nejhorlivějšího stoupence svého v čínském filosofu Wan Yang Ming-ovi, který bez únavy opakoval: "Vědění a jednání jest jedno a totéž".
Chci zabývati se chvíli tímto thématem, které mělo na nejšlechetnější zástupce Buši tak silný vliv. Západní čtenáři naleznou ve spisech jmenovaného filosofa začasté paralelky s Novým Zákonem. "Snažte se nejprve dosáhnouti království Božího a jeho spravedlnosti a všeho dostane se Vám." Myšlenku tuto nalezneme skoro na každá stránce Wang Yang Mingových spisů. Miva Šisai, jeden z japonských jeho žáků, praví: "Pán nebes a země, pán všeho živočišstva, když ten v srdci člověka přebývá, stává se duší (Kokoro) jeho; proto jest duch živoucí bytostí, která vždy září" -- a dále: "Duševní světlo naší tělesné bytosti jest čisto a jasno a nemůže býti vůlí lidskou ovládáno. Když náhle v nás procitne a zlo od dobra nám rozeznati dává, nazýváme je svědomím. Jest to světlo vycházející od Boha v nebesích." Jak podobna jsou slova tato některým místům z Jakoba Böhme -- a jiných filosofických mystiků!
Jsem ochoten věřiti, že japonský duch, vyjádřený jednoduchými naukami náboženství Šintova, byl nakloněn ku přijetí předpisů Yang Mingových. Vyvíjel nauku o neomylností svědomí až skoro k transcendentalismu a doznává mu nejen schopnost rozeznávati dobro od zla, nýbrž i pochopení povahy psychologických činů a fysických událostí. V idealismu šel tak daleko jako Berkeley a Fichte, ne-li dále, popíraje jsoucnost všeho, co jest mimo lidský obzor. Ač systém jeho měl všechny logické chyby, které solipsismu se připisují, přece nemůže se popírati morální význam jeho co do vývinu charakteru a lhostejnosti letory.
Prameny Bušidy mohly býti různé, ale podstatných pravidel, které Bušido z nich čerpal, bylo málo a byla jednoduchá. Začneme je nyní pozorovati.