Přímost a spravedlnost

Počnu s přímostí a spravedlností, poněvadž jest nejpřísnějším předpisem kodexu Samurajů. Nic nezná protivnějšího než lstivé jednání a křivé cesty. Pojem přímosti jest snad úzkoprsý, snad i nesprávný. Známý jeden Buši definuje přímost jako sílu rozhodnutí: "Přímost jest síla bez váhání jistou cestou v souladu s rozumem jíti, zemříti, jest-li to spravedlivo bojovati, je-li boj spravedlivý." A jiný: "Přímost jest kost, která tvoří postavě podporu. Podobně jakoby se ruce nemohly bez kostí pohybovati a nohy státi, tak nemůže ani schopnost ani učenost z lidského těla učiniti Samuraje. Kde jest přímost, tam nepohřešuje se vědění." Ano, i v pozdějších letech v době feudalismu, kdy dlouhý mír přivedl klid, a tím i zaměstnání a zábavy různého druhu v život bojovníků, platilo slovo Gishi (= upřímný muž) více než jiné slovo značící umělce nebo učence. Oněch 47 věrností, které hrají v národní výchově tak důležitou úlohu, nazývá se v obecní mluvě 47 Gishi.

V době, kdy lest platila za vojenskou taktiku a faleš ze válečnou lest, byla tato mužná, otevřená a poctivá ctnost skvostem, který nejjasněji zářil a nejvíce byl ceněn. Přímost jest úzce spřízněna s udatností, jinou válečnou ctností. Ale dříve než budu mluviti o udatnosti, zdržel bych se rád u něčeho, co se mi zdá odvozením přímosti, co od originálu se stále a stále uchylovalo až v obecném užívání zcela se změnilo. Mluvím o Giri (= slovně pravém rozumu), které počalo značiti během času neurčitý pocit povinnosti, jíž musilo býti dle veřejného mínění zadosti učiněno. V původním a nepadělaném slova smyslu znamená jednoduše povinnost -- mluvíme proto o Giri, kterou jsme rodičům, představeným, podřízeným a společnosti vůbec povinni. V tomto slova smyslu jest Giri povinností, neb co jiného jest povinností, než to, co nám zdravý rozum činiti káže? Neměla by býti naším kategorickým imperativem?

Giri neznamenalo nic jiného než povinnost samu; láska měla býti citem naším, který všechno naše jednání vůči rodičům řídil. Kde však láska chybí, tam musí na místo ní něco jiného nastoupiti, co by nařizovalo dětskou úctu -- a to bylo Giri. Zcela správná byla tato autorita Giri, neboť nenabádá-li láska ku šlechetným činům, pak jest na lidském rozumu, aby pomáhal pomoci a jeho rozvaha musí býti zostřena, aby byl přesvědčen o potřebě konání dobra. Totéž platí o každém mravním závazku. V okamžiku, kdy povinnost se nám stává břemenem, jest na rozumu, aby přišel a nedopustil, abychom se oddálili od povinnosti. Takto jest Giri přísným učitelem, který s metlou v ruce nutí lenochy, aby konali povinností.

V ethice jest Giri ctností druhého stupně. Stojí hluboko pod křesťanským učením o lásce, která by vlastně měla býti jediným zákonem. Považuji Giri za produkt podmínek umělé společnosti -- společnosti, kde rod a nezasloužená přízeň tvořily různé rozdíly třídní, kde rodina byla sociální jednotkou, kde stáří mělo přednost před schopností, a kde přirozené city začasté musily se libovolně stvořeným mravním kořiti. Touto umělostí přetvořilo se Giri časem na neurčitý pojem slušnosti, který byl volán na pomoc, aby se mohlo to vysvětliti nebo ono ospravedlniti. Ku příkladu: proč má matka všechny děti obětovati, aby prvorozence zachránila, a proč má dcera i nevinnost prodati, aby opatřila peníze na otcovy výstřednosti atd. Giri, které jako čistý rozum počalo, snížilo se dle mého mínění až ke kasuismu.

Mohl bych o Giri totéž říci, co Scott praví o vlastenectví: "že jest nejkrásnější, ale začasté i nejpodezřelejší maskou jiných citů." Přestoupivši hranice rozumu dostalo Giri ohavné a nesprávné označení. Bralo všechnu sofistiku pod svá křídla a bylo by samo stalo se zřídlem zbabělostí, kdyby Bušido nebyl měl správný a výrazný pojem o udatnosti.