Rytířství jest květinou, která jest na půdě Japonska tak domácí jako její symbol: třešňový květ. Není však suchým druhem staré cnosti, který jest v herbáři našich dějin uschován. Jest mezi námi živou bytostí, plnou síly a krásy, která ač nebere na se nic hmotného, přece atmosférou naší morálky proniká a nás přesvědčuje, že jsme dosud v moci jejích kouzel. Dlouho tomu již, co společenské podmínky, které jí vzrůsti daly, zmizely, ale světlo rytířství, tohoto dítěte feudalismu, ozařuje dosud cestu naší mravouky -- přežilo zařízení, které bylo jeho matkou, jako světlo nesmírně vzdálených a dávno zaniklých hvězd, které dodnes k nám září.
Jest smutnou známkou dálného východu, že učenec Dr. Jiří Miller neostýchá se tvrditi, že nikdy nebylo rytířství nebo podobné cnosti u národů starého věku, aniž u moderních Orientalců. Tato neznalost poměrů jest však omluvitelná, uvážíme-li, že třetí vydání díla tohoto dobrého doktora bylo v témže roce veřejnosti odevzdáno, ve kterém Commodore Perry3.1 na brány naší uzavřenosti zabušil. Po více než deseti létech, v době posledních známek života našeho feudalismu, upozornil Karel Marx ve svém "Kapitále" čtenáře na zvláštní přednosti studia sociálních a politických zřízení feudalismu, kteráž v oné době jen v Japonsku vládla. Také já vybízím západní studenty historie a ethiky ku studiu rytířství v dnešním Japonsku.
Velmi lákavé jest porovnání evropského a japonského feudalismu i evropského a japonského rytířství -- ale není účelem této knížky porovnáním tímto déle se zabývati. Pokusím se promluviti o vzniku a pramenech našeho rytířství, o jeho povaze a určení, o jeho vlivu na masu a konečně o stálosti a trvanlivosti jeho vlivu. Prvý z těchto bodů projednám krátce, poněvadž bych jinak byl nucen uvésti čtenáře své na různé stezky našich národních dějin. Druhý bod bude obšírnější, poněvadž snad zajímati bude čtenáře, studující národní ethiku a srovnávací mravouku dle našich myšlenek a v našem smyslu. Ostatní body projednám jen stručně.
Japonské slovo, které překládám "rytířstvím", značí vlastně více. Bušidó3.2 znamená slovně "cesty rytířů", cesty, na které šlechta nejen v boji, ale i v soukromém životě měla zřetel bráti, jinak "Předpisy rytířů", "noblesse oblige" bojující třídy. Podav doslovný překlad i význam slova "Bušido", myslím, že mohu nyní užívati slova toho v originále. Užívání původního slova tohoto jest již proto radno, poněvadž tato jediná a objemná nauka, která má tak zvláštní a tak lokální povahu, musí míti znak zvláštnosti své již na čele. Mimo to mají jistá slova zvláštní národnostní timbre tak význačných a charakterních zvláštností rasy, že ani nejlepší překladatel nemůže významu zadosti učiniti, ba naopak, činil by mu bezpráví. Kdo může přeložiti německé slovo "Gemüt" přesně, nebo kdo necítí různost významu anglického slova "Gentleman" a francouzského "Gentilhomme", slov, kteráž jsou si etymologicky tak příbuzná?
Bušido jest tedy kodex morálních pravidel, jichž rytíři dbáti musili. Kodex tento není psán; nejvýše sestává z několika základních pravidel, která byla tradicí přenesena a několika známými rytíři a učenci písemně ustálena. Častěji jest to nevyslovený a nepsaný kodex, který tím spíše má hojivou moc pravých skutků, poněvadž jest to zákon psaný v srdcích. Nezakládá se na tvůrčí moci jednoho, byť i sebe schopnějšího mozku, nebo na životě jedné, byť i proslavené osoby. Jest produktem organického vzrůstu desítiletí, ba století vojenské dráhy. V dějinách ethiky zaujímá asi totéž místo, jako anglická konstituce v politických dějinách, a přece se nedá nijak porovnati s "Magna charta" nebo "Habeas Corpus actem". Pravdou jest, že časně v 17. stol. vojenská pravidla "Buké Hatto" byla sestavena; ale těchto 13 krátkých článků zaměstnává se ponejvíce svatbami, zámky atd., a nechává didaktická pravidla skoro netknuta. Proto jest nám nemožno ukázati na určité místo i čas, a říci: "Zde jest pramen". Jen dle výrazných stop dá se Bušido vřaditi časově do doby feudalismu. Ale feudalism sám jest z mnoha vláken spředen a Bušido dělí zde svoji jednotu. Tak jako můžeme v Anglii politická zřízení feudalismu od dobytí země Normany datovati, tak můžeme i zde říci, že feudalism v Japonsku vznikl za časů vlády Yoritomů ve XII. stol. V Anglii lze sociální živly feudalismu nalézti v jedné periodě, která spadá daleko před dobu Viléma Dobyvatele. A také v Japonsku počaly zárodky jeho klíčiti daleko před časem, jejž uvádím.
Když feudalismus úplně byl zaveden, vystoupila v Japonsku, podobně jako v Evropě, v popředí třída bojovníků z povolání. Jmenovali se Samuraji3.3. Toto slovo znamená jako staré anglické slovo "Cnight" (Knight, Knecht), doslovně strážce nebo průvodce a podobá se "solduriům", o nichž Caesar tvrdí, že v Aquitanii existovali. Siniko, Japanské slovo Buké (viz pozn. Buké Hatto) nebo Buši (viz pozn. Bušido) bylo zhusta užíváno. Byli povýšenou třídou a původně snad lidmi drsné povahy, kteří válčení a boj vzali si za řemeslo. Poněvadž se domáhali velké úcty a mnoha privilegií a tím brali na sebe mnohou zodpovědnost, pociťovali záhy nutnost řídítka pro své vystupování a to tím více, poněvadž většinou byli v boji a náleželi různým kmenům.
Čestnou hru v boji! Jaké plodné morální zárodky obsaženy jsou v primitivním tomto výrazu divokosti a dětskosti! Nejsou-liž však podkladem všech rytířských i občanských cností? Smějeme se (jako bychom již byli z toho vyrostli) dětskému přání malého Angličana Toma Browna "jméno mladíka zanechati, který nikdy malého hocha netrýznil a nikdy před velkým neutekl." A kdo z nás neví, že toto jest základním kamenem, na němž může býti zbudována morální stavba nesmírného rozsahu? Budiž mi dovoleno tvrditi, že i nejušlechtilejší a míru nejmilovnější náboženství po tom se snaží. Toto přání Tomovo jest základnou velkosti anglické a nebude to snad dlouho trvati, než seznáme, že ani Bušido nemá nepatrnějšího piedestalu.
I když boj ať defensivní nebo ofensivní dle Kvakerů a Tolstoje jest nespravedlivý, přece možno s Lessingem tvrditi: "Víme z jakých chyb ctnosti naše pučí!" Zdravým, jednoduchým povahám jsou přezdívky "šplhoun" nebo "zbabělec" největší nadávkou. Dětství počíná žíti s těmito názory a rytířství též. Ale když život roste a vztahy jeho stávají se pestřejšími a se množí, pak hledá ranní víra osvědčení u vyšších autorit a rozumnější prameny ku vlastnímu ospravedlnění, upokojení a vývoji. Kdyby se byly vojenské soustavy vyvíjely bez vyšší morální podpory, jak vzdálen byl by od rytířskosti morální podklad Bušidy! V Evropě splynulo křesťanství, které rytířství uznává, s duševními činy. Lamartine praví: "Náboženství, boj a sláva jsou tři duše křesťanského rytíře."